Příspěvek na péči pro duševně nemocného




Odkaz v textu:                                                                                                                                              znak 1,2........odkaz na stránce pod čarou                                                                                          znak i, ii, iii....odkaz za textem dokumentu

I. Úvodem

1) Postup je psán především pro osoby blízké a asistenty sociální služby, kteří mohou být poskytovateli péče pro DN nad 18 let. Osoby blízké a asistenti sociální služby nepodléhají registraci - § 83 Zákona. Postup může však posloužit i poskytovatelům sociálních služeb, kteří podléhají registraci podle Zákona.

2) DN v řadě případů nedosahují příspěvek na péči v té výši, která jim náleží podle Zákona a Vyhlášky. Hlavním důvodem bývají chyby v přípravě a samotném šetření o příspěvek.

3) Při poskytování služby u DN starších 18 let půjde vždy o každodenní dohled - § 8 odst. 2) Zákona[1]. DN v některých případech považují slovo dohled za ponižující a odmítají spolupracovat. Jiný případ může nastat, kdy cizí osoba vyvolává u DN silný pocit strachu a nechce k sobě nikoho pustit. Zde pak je nutná pomoc psychoterapeuta. Jinak u schizofreniků nastává nebezpečí sociálního vyloučení (§ 3 písm. f) Zákona) v případě, že osoba blízká nemá již schopnost pomoc poskytovat. Při současném nedostatku pobytových sociálních služeb pro DN je pro rodinné příslušníky stresující otázka: "Co bude, až my zde nebudeme?"

4) Když DN pro svou nemoc není ochoten přijmout pomoc dohledu podle Zákona, je možno postupovat podle § 23 odst.(1) a (5)[2].          
            Podle tohoto ustanovení nemusí být DN zbaven způsobilosti k právním úkonům, aby dostal opatrovníka pro řízení o příspěvek.
  
5) Ošetřujícím lékařem, který vydává potřebné posouzení o zvládání základních životních potřeb je ambulantní psychiatr.
            Pokud ambulantní psychiatr nemá sestru pro péči v psychiatrii (to je v současnosti pravidlem), která pro něho pracuje v rozsahu vyhlášky č. 55/2011 Sb.,[i] o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, pak je psychiatr závislý na spolupráci osob z prostředí, kde DN žije.
Nutno zdůraznit že u DN je jediným nástrojem stanovení Dg. a základních životních potřeb pohovor a pozorování.  Proto pouze ten, kdo trvale žije s DN, může přispět k objektivnímu určení, jak DN zvládá základní životní potřeby.  
6) Při propouštění z psychiatrické léčebny nebo jiného psychiatrického lůžkového zařízení má podle Zákona dostat příbuzný nebo ten, kdo služby bude poskytovat seznam služeb, které propuštěný potřebuje. Tuto povinnost stanoví 47 odst.2  zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách[ii] Je nutné, aby příbuzní a všichni, kdo se o DN mají dále starat, vyžadovali splnění této povinnosti!  

II. Jak postupovat před podáním žádosti o příspěvek na péči

1) Poskytovatel služby pro DN, který musí být uveden na žádosti podle §24 písm. a) Zákona včetně rozsahu pomoci, kterou bude poskytovat. Proto projde s DN všech deset základních životních potřeb a v nich uvedených aktivit podle přílohy č. 1.  Vyhlášky (část IV tohoto návodu).  
2) Důležité: Při posuzování jednotlivých základních životních potřeb - písm. a) až j) přílohy č. 1 Vyhlášky a v nich uvedených aktivit nepřehlédnout § 2a Vyhlášky:  
§ 2a
Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

            Příklad dvou základních životních potřeb podle Vyhlášky:
a) Mobilita:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.
            Schizofrenik, užívající vyšší dávky psychofarmak nevstane, pokud jej k tomu nebude někdo denně nutit. To není lenost, ale důsledek nemoci. Nezvládá pouze jednu aktivitu základní životní potřeby - vstávání - a proto podle výše cit. § 2 a) Vyhlášky se bude posuzovat, že tuto základní životní potřebu - a) Mobilita - nezvládá.
b) Orientace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.
            Schizofrenik, který vyjde ze svého obydlí, potřebuje kontrolu, že došel, nebo dojel k cíli své cesty. Zmatečné jednání může nastat z různých důvodů. Např. spatří osobu, ve které vidí svého nepřítele. Shluk lidí v okolí je pro něho silně rušivý, změní cestu, až zcela ztratí orientaci. Z těchto důvodů potřebuje dohled formou kontroly správné cesty k cíli i zpět. Musí mít denní dohled jen na část základní životní potřeby a proto podle § 2 a) Vyhlášky se bude opět posuzovat, že nezvládá celou životní potřebu - b) Orientace.
3) Žadatel, případně jeho zákonný zástupce předá vyplněnou žádost i s přílohou na pracoviště krajské pobočky Úřadu práce. Nastane postup k přiznání příspěvku podle § 25 Zákona.[iii]
             Přijde sociální pracovník této pobočky, aby provedl sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí žadatele.
Důležité!: U šetření sociálního pracovníka musí být osoba žijící s DN, aby se vysvětlilo, kdo udržuje bydlení DN. Sociální pracovník sepíše záznam o šetření. Požádáme, aby nám sociální pracovník předložil záznam k přečtení před odesláním k dalšímu řízení! - § 25 odst. 1 Zákona. Zde zpravidla nastává první krok v nedorozumění, které vede k odvolávání na přiznaný nízký příspěvek na péči.
4) Rozhodující fáze úspěšnosti celého řízení.  
            Po provedeném šetření sociálním pracovníkem půjde neprodleně žadatel i s budoucím poskytovatelem sociálních služeb k ambulantnímu psychiatrovi. Projdou s ním svá zjištění podle odst. 1) části II. tohoto návodu Požádají ambulantního psychiatra, aby k popisu choroby postupně vypsal - podle přílohy č. 1 Vyhlášky - jednotlivé základní životní potřeby a k nim uvedl aktivity, které DN nezvládá a potřebuje k nim denní dohled.  Tuto zprávu o zjištění životních potřeb předá ambulantní psychiatr dalšímu ošetřujícímu lékaři, kterým je praktický lékař. Ten k tomu přidá svůj popis a vše pošle posudkovému lékaři. Tam nastává konečné rozhodnutí o výši určení závislosti na jiné osobě (§ 8 Zákona) a o výši příspěvku (§ 11 Zákona)[iv]

III. Závěr

1. Tento návod podává nejdůležitější zásady jak získat příspěvek na péči pro DN. Je bezpodmínečně nutné, aby poskytovateli sociálních služeb (osoba blízká a asistent sociální služby), vlastnili úplné znění Zákona a Vyhlášky. (pozn.: Doporučeno vyd. Sagit ÚZ č. 879)

2. Když DN zbavený způsobilosti k právním úkonům nedosáhne alespoň třetí stupeň závislosti na péči jiné osoby, bylo učiněno v postupu něco chybně.  

3. Nejdůležitějším místem v řízení o příspěvek na péči je ambulantní psychiatr. Pokud ambulantní psychiatr nemá sestru pro péči v psychiatrii na práci v terénu a nebude spolupracovat s osobami, které žijí 24 hodin s DN, je malá naděje, že dojde k přiznání příspěvku ve spravedlivé výši.

4. Významné a mnohdy rozhodující v přiznání na péči je při propouštění DN z PL a lůžkových zařízení podle § 27 odst. 5) a 6) zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.   

IV. Příloha č. 1. k Vyhlášce č. 505/2006 Sb.

Vymezení schopností zvládat základní životní potřeby
a) Mobilita:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.
b) Orientace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.
c) Komunikace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.
d) Stravování:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.
e) Oblékání a obouvání:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
f) Tělesná hygiena:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
g) Výkon fyziologické potřeby:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
h) Péče o zdraví:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.
i) Osobní aktivity:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
j) Péče o domácnost:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.



[1] § 8 Zákona
(2) Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,
a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

[2] § 23 Zákona
(1) Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem; pokud není osoba schopna jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z úřední moci.
(5) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví pro řízení o příspěvku opatrovníka též osobě, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jednat samostatně a nemá zástupce; o ustanovení opatrovníka rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce na základě lékařského posudku ošetřujícího lékaře.



[i] Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků
§ 64 Sestra pro péči v psychiatrii
Sestra pro péči v psychiatrii vykonává činnosti podle § 54 při poskytování ošetřovatelské péče o pacienta, který má patologické změny psychického stavu. Dále může
a) bez odborného dohledu a bez indikace lékaře
1. provádět poradenskou činnost v oblasti prevence poruch duševního zdraví a v oblasti resocializace,
2. koordinovat spolupráci mezi ústavními zdravotnickými zařízeními a terénními službami, aktivně pracovat s osobami určenými pacientem, společně vytvářet podmínky pro návrat pacienta do vlastního sociálního prostředí,
3. sledovat chování pacienta z hlediska včasného zachycení nastupující krize,
4. napomáhat adaptaci pacienta na změněné životní podmínky a podporovat zachování fyzických, kognitivních a psychických funkcí prostřednictvím cílených aktivit,
5. provádět psychoterapeutickou podporu,
6. v rozsahu své specializované způsobilosti vykonávat činnosti při začleňování pacienta s poruchou duševního zdraví do vlastního sociálního prostředí;
b) bez odborného dohledu na základě indikace lékaře
1. provádět návštěvní službu a poskytovat ošetřovatelskou péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta,
2. poskytovat ošetřovatelskou péči pacientovi, který má patologické změny psychického stavu, vyžadující stálý dozor nebo použití omezujících prostředků z důvodu ohrožení života nebo zdraví pacienta nebo jeho okolí,
3. sledovat dodržování léčebného režimu pacienta, hodnotit známky zhoršování onemocnění, vyhodnocovat, zda pacient není nebezpečný sobě nebo svému okolí, a
4. informovat lékaře, případně zajistit nezbytná opatření pro bezpečnost pacienta a jeho okolí;
c) pod odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie nebo klinického psychologa
1. v rozsahu své specializované způsobilosti vykonávat činnosti při krizové intervenci,
2. v rozsahu své specializované způsobilosti vykonávat činnosti při zajišťování psychologické pomoci rodině,
3. používat pomocné psychoterapeutické techniky včetně individuálních psychoterapeutických rozhovorů,
4. zajišťovat psychoterapeutický režim oddělení.

[ii] Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
§ 47
(2) Pokud není pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z jednodenní nebo lůžkové péče až po předchozím včasném vyrozumění osoby, která tuto péči zajistí. Má-li být propuštěn pacient, u něhož není zajištěna další péče, poskytovatel o tom včas informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle adresy místa trvalého pobytu pacienta, a má-li pacient trvalý pobyt na území hlavního města Prahy, informuje Magistrát hlavního města Prahy; obdobně postupuje u nezletilých pacientů se závažnou sociální problematikou v rodině.
Pozn.: Na citovaný odst. (6) navazuje § 92 písm. c) Zákona:
c) c) na základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb25) zjišťuje, zda je nezbytné poskytnout osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení služby sociální péče a zprostředkovává možnost jejich poskytnutí; v případě, že nelze služby sociální péče osobě poskytnout, sděluje neprodleně tuto skutečnost poskytovateli zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení je osoba umístěna,


[iii] § 25 zák. č.108/2006 Sb. o sociálních službách
(1) Krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě.
(2) Krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení8) žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek.
(3) Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.
(4) Okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce stejnopis posudku vydaného podle zvláštního právního předpisu51) s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel.
(5) Krajská pobočka Úřadu práce provádí sociální šetření také, pokud o to okresní správa sociálního zabezpečení požádá v případech, kdy provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby.
[iv] § 11 Zákona
 (2) Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc
a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),                            pozn.: nezvládá 3 nebo 4 základní životní potřeby
b) 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),                         nezvládá 5 nebo 6 základních životních potřeb
c) 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),                                     nezvládá 7 nebo 8              "              "               "
d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).                                  nezvládá 9 nebo 10            "              "               "