Unijní judikatura odsuzuje nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Nejvyšším soudem členské země EU

Nařízení ES nelze v zásadě transponovat, což vyplývá z níže uvedených rozsudků.  Až na výjimky, zejména když dané nařízení stanoví, že členský stát má přijmout prováděcí předpisy, nebo když jde o komplikované nařízení, např. v oblasti zemědělství, kdy lze určitou transpozici připustit, aby národní předpis nevyplýval z ničeho - viz níže stanovisko generálního advokáta.

Základní rozsudek: Věc 34/73 Variola

Viz dále rozsudek v češtině C-606/10 ANAFE

72      Přímá použitelnost nařízení vyžaduje, aby jeho vstup v platnost a jeho použití ve prospěch nebo neprospěch právních subjektů byly nezávislé na jakémkoli opatření k provedení do vnitrostátního práva (viz zejména rozsudky ze dne 10. října 1973, Variola, 34/73, Recueil, s. 981, bod 10, jakož i ze dne 14. července 2011, Bureau national interprofessionnel du Cognac, C-4/10 a C-27/10, Sb. rozh. s. I-6131, bod 66), ledaže dotčené nařízení ponechává na členských státech, aby samy přijaly právní, správní a finanční předpisy nezbytné k tomu, aby mohla být ustanovení uvedeného nařízení účinně použita (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 30. listopadu 1978, Bussone, 31/78, Recueil, s. 2429, bod 32).

Viz dále stanovisko generálního advokáta ve spojených věcech  

C-400/13 a C-408/13 Sanders

57.      V tomto ohledu připomínám, že v souladu s článkem 288 SFEU má nařízení unijního práva obecnou působnost a je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech(73). Podle klasické judikatury je pro nedostatek legislativní pravomoci členských států vyloučeno jakékoli vnitrostátní opatření směřující k převzetí nebo provedení ustanovení nařízení do vnitrostátního práva. Jen pokud samo nařízení odkazuje na vnitrostátní ustanovení, jež ho provádějí, nebo pokud je nezbytné, aby pro zajištění jeho použitelnosti byla přijata podrobnější ustanovení na vnitrostátní úrovni, jsou členské státy povinny ho doplnit vnitrostátními opatřeními(74). Podle mého názoru jde čl. 28 odst. 1 první věta AUG nad rámec toho, co je vnitrostátnímu zákonodárci povoleno, protože pravidlo pro určení příslušnosti stanovené v čl. 3 písm. b) nařízení č. 4/2009, které má přímý účinek, nevyžaduje žádné zvláštní upřesnění na vnitrostátní úrovni.