Porušení čl. 4 odst. 4 LZPS
Dle čl. 4 odst. 4 LZPS „při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužita k jiným účelům, než pro které byla stanovena“.
Omezení nakládání s konopím, vyplývající ze zákona o NL a z trestního zákoníku (a konečně i ze starého TZ), je vedeno účelem minimalizovat přístup k omamným látkám, které konopí obsahuje k šíření toxikomanie a drogových závislostí. Účelem trestního práva však rozhodně není a nesmí být bránění nemocným v (účinné) léčbě. Jestliže je však kriminalizováno jednání, u nějž prokazatelně nejde o vyrábění, zprostředkovávání apod. drog (ve smyslu toxikomanie), ale o výrobu a předávání léčebných preparátů, navíc na základě doporučení lékaře, jde o omezení, které zcela odporuje účelu, pro který bylo do právního řádu zakotveno. Jednáním orgánů činných v trestním řízení byla omezována ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele uvedené v předchozích článcích této ústavní stížnosti, a takový postup je v rozporu s citovaným čl. 4 odst. 4 LZPS.
Důkazem tragických dopadů trestního zákoníku je případ paní Marie Brodské (61), která byla po letech probíhajícího trestního řízení v lednu 2008 Nejvyšším soudem zcela osvobozena ve vině a trestu za pěstování a léčbu konopím s obsahem nad 0,3 % THC ( sp.zn. 3 Tdo 52/2008), avšak v letech 2010 - 2011 musela za tutéž věc znovu projít celým trestním řízením včetně zabavení konopí a mastí, než ji 20.10.2011 OS Nymburk zprostil obžaloby, proti čemuž se však okresní státní zástupce na místě odvolal a věc míří ke krajskému soudu. Přitom paní Marie Brodská opakovaně doložila lékařskou zprávu, jak jí konopí pomáhá, což stávající medicína nedokáže, avšak bezvýsledně. Dalším exemplárním případem je opakované uvěznění pěstitele léčivého konopí Miloslava Tetoura (55) ze Strakonic, který je od 18. května 2011 ve vězení v Českých Budějovicích za pěstování léčivého konopí, pomoc sobě a druhým. Tyto případy a desítky dalších jsou uvedeny v žádosti Evropské komisi k zastavení zločinů proti lidskosti v České a Slovenské republice http://www.konopijelek.cz/Evropskekomisi/pdf.pdf ze 17.listopadu 2011.
1. Poprvé v dějinách české legislativy je explicitně ustanoveno jako trestný čin neoprávněné pěstování konopí, přičemž oprávněné pěstování je absolutně zakázáno zákonem o návykových látkách, tj. de facto neexistuje.
2. V trestním zákoníku absentuje podmínka společenské nebezpečnosti jako nezbytné podmínky, má-li býti určité jednání posuzováno jako trestný čin.
3. Přestupkovým právem řešené pěstování do 5 rostlin konopí s obsahem nad 0,3% THC jako tzv. malé množství je pro veřejnost matoucí a ryze pokrytecké legislativní řešení, pokud je zároveň velmi silně kriminalizováno držení více než 15 gramů konopného květu samičí rostliny konopí jako tzv. marihuany, když po vypěstování a usušení pěti rostlin konopí je občan automaticky kriminalizován a obžalován s návrhem trestu až 8 let nepodmíněně podle velikosti, druhu a způsobu pěstování rostliny konopí (cca 2000 odrůd) a všechna úroda a produkty jsou okamžitě zabaveny policií, a to v rozporu s důkazy o jakémkoliv trestném jednání vůči druhým lidem a způsobení byť sebenepatrnější škody, v rozporu s presumpcí neviny a zajištění ústavně garantovaného práva na důstojnost, sebeléčbu a výzkum a v rozporu s § 5, odst. 5 zákona o návykových látkách.
4. Za trestný čin "výroba drog" se i nadále považuje sklizení a usušení a domácí zpracování rostliny konopí například na mast, byť by šlo třeba jen o jednu 30 gramovou „bonsaj“ konopí, přičemž nemocný člověk dle druhu onemocnění potřebuje například i více kilogramů zelené sušiny konopí (nemoci kůže nebo např. nemoc motýlích křídel - Epidermolysis bullosa – nálevy, koupele), což by právě oněch 5 rostlin konopí v průměru dokázalo zajistit, pokud by byly pěstovány na zahrádce a byly řádně vrostlé.
5. V roce 2012 má býti dle legislativního návrhu který má zrušit § 24 písm. a) zák.č. 167/1998 Sb. týkající se zákazu pěstování konopí nad 0,3 % THC, známý jako „Marihuana do lékáren“, vyhrazeno pěstování konopí s obsahem nad 0,3 % THC obchodním společnostem, nikoliv občanům, kteří se přitom dokáží zaopatřit sami a především lépe vůči vlastnímu zdraví a veřejným rozpočtům a spolupracují s lékaři jako např. občané České a Slovenské republiky zapojení do výzkumu „Konopí je lék“ v letech 2008 – 2012, jak bylo soudům všech stupňů v trestním případě stěžovatele doloženo dokumentací a svědeckými výpověďmi. Nemocní spoluobčané na popud stěžovatele a odborné společnosti Konopí je lék, o.s. od roku 2008 napsali obrovské množství protestních dopisů do parlamentu a žádali, aby na nich nebyla zneužívána policie, mnozí ani žádnou marihuanu nežádají a umí se zaopatřit sami léčivým konopím. Avšak nový legislativní návrh, situaci neřeší a činí ze svéprávných a odpovědných občanů nesvéprávné pacienty a otroky farmaceutickému průmyslu, který si na občanech a za peníze občanů testuje předražená, neúčinná a mnohdy i zdraví škodlivá léčiva. Příkladem takového jedovatého léku staženého z trhu je např. lék Acomplia zneužívající znalostí fungování endogenního kanabinoidního systému člověka, který sice vedl k žádoucímu hubnutí nemocných, ale také – díky blokaci receptoru „štěstí“ - k nadměrnému výskytu sebevražd. Příkladem neúčinného, předraženého a nyní v lékárnách jediného farmaceutického konopného léku je ústní spray Sativex na neuropatické bolesti, jehož gram účinné látky stojí 8 tisíc Kč, přičemž každá znalá babička na vesnici dokáže téměř zdarma vypěstovat a zpracovat mnohem kvalitnější a účinnější léčivo. Zahraniční studie jednoznačně dokazují, že nemocní občané se pro konopné léky registrují u lékařů pouze a jen z důvodu ochrany před policií a sami si s rizikem sankce pěstují vlastní pro ně vhodné odrůdy konopí, které jim pomáhají. Ve vztahu k léku Sativex tuto skutečnost uvedl například lékař Lester Grinspoon, autor knihy „Marihuana zakázaná medicína“ a stěžovatel odkazuje na jeho rozhovor z roku 2005, http://www.konopa.cz/index.php?dok=01090000000151,det
6. Letitým nepravdivým argumentem politiků odpovídající na tisíce prosebných a protestních dopisů občanů žádajících politiky, aby na nich nebyla zneužívána policie, je nepravdivé tvrzení, že úmluvy OSN občanům zakazují pěstování konopí s obsahem nad 0,3%THC, a proto musí na občany posílat policisty jako na nějaké zločince.
Důkaz: přiložená odpověď předsedkyně parlamentu, kabinetu premiéra a předsedy senátu na rovněž uvedený dopis zoufalého otce těžce nemocné dcery s roztroušenou sklerózou v časopise Konoptikum číslo 27 z února 2012 a přímo pod tím zveřejněný rozhovor se španělským prezidentem konopných družstev o pěstovaní konopí s obsahem nad 0,3% THC ve Španělsku, které je v EU a je rovněž signatářem úmluv OSN.
7. Nový trestní zákoník tedy především slouží ku prospěchu farmaceutickým společnostem a dealerům drog na černém trhu, kteří prodávají marihuanu po 15 gramech, avšak desetitisíce občanů pěstujících si konopí (na vesnicích zejména senioři, orientačně 30 -70 tisíc občanů) automaticky těžce kriminalizuje a ohrožuje na ústavou garantovaných právech, nově pak dle připravovaného legislativního návrhu „Marihuana do lékáren“ vhání svéprávné a znalé nemocné občany pod policejní registrací (!) do lékáren za marihuanou, kterou naprostá většina občanů pěstujících léčivé konopí vůbec nežádá, protože z konopí dělají masti, tinktury, nálevy, máslo, zelený prášek, čaje apod. a žádné jointy marihuany nekouří, a pokud ano, ani toto nemá pro ohrožení společnosti a veřejného zdraví žádné významnější negativní dopady a pro řadu nemocných je kouření nebo inhalace vaporizací zcela regulérní a v léčbě používaná metoda (např. zabránění akutního silného třasu u Parkinsonovy choroby, astmatického záchvatu nebo těžké bolestivé migrény apod.). Je historicky a vědecky opakovaně doloženo, jak bezpečnou léčivkou je konopí a že ani marihuana – na rozdíl od léků, alkoholu či cigaret – žádného člověka nikdy nezabila, nedá se předávkovat a jejím hlavním rizikem je prohibiční politika s důsledky skutečně toxické marihuany z černého trhu a nemocnými jako oběťmi zločineckého systému s neúčinným, předraženým a mnohdy vysoce toxickým farmaceutickým zbožím. Viz rozhovor s profesorem Ondřejem Lumírem Hanušem: http://zpravy.idnes.cz/konopi-je-jednim-z-nejbezpecnejsich-znamych-leciv-rika-v-izraeli-pusobici-profesor-lumir-hanus-ijc-/kavarna.aspx?c=A100505_091910_kavarna_chu
K tomu stěžovatel dodává: ČR je největším producentem marihuany v Evropě a výkonnost represivních orgánů odhalit do 5% produkce je považována za úspěch, přičemž 80% veřejných výdajů na „protidrogovou politiku“ státu je určeno právě na zajištění naprosto neefektivní prohibiční politiky, ale pouze 20% výdajů je určeno na prevenci, terapii, rehabilitaci a osvětu a vzdělání veřejnosti, což jsou doložitelně efektivně vložené veřejné prostředky. Z výroční zprávy Národního monitorovacího střediska Úřadu vlády ČR za rok 2010 (viz příloha) je ze strany 104 (odstavec tři, zatrženo) patrné, že stále roste počet trestně stíhaných osob, které jsou trestně stíhány za držení drog k vlastní spotřebě. Z celkové policií značně podhodnocené odhadované spotřeby marihuany v ČR ve výši 20 tun ročně (v rovině trestného práva naprosto neoprávněně směšováno s pěstováním léčivého konopí) bylo policií v roce 2010 zadrženo necelých 300 kilogramů marihuany a 65 tisíc rostlin a sazeniček konopí, viz strana 117, odstavec dva. Výsledkem prohibiční politiky je pak rozmach tzv. indoorového (umělého, pod lampami) pěstování konopí na marihuanu s vysokým obsahem THC (i více než 20%), která skutečně a velmi vážně devastuje zdravotní stav mladé generace, zatímco pěstitelé konopí na zahrádkách s průměrným obsahem THC cca 5%, které je však na černém trhu jako marihuana neprodejným zbožím i pro vysoký obsah kanabinoidu CBD redukujícího omamný efekt THC, jsou vystaveni tvrdé perzekuci a kriminalizaci (viz stana 118, odstavec 1).
Jak dokládají výroční zprávy OSN a tisíce odborných studií (lékařských, sociálně-politických, ekonomických), prohibiční represivní protidrogová politika má nejen tragický dopad na občany, enormní korupci, kriminalitu a neúctu k právu, ale též veřejné rozpočty. Příkladem takové studie je například mezinárodní studie PROVE provedená v 90 letech za finanční podpory OSN ve Švýcarsku, jejíž výsledky se však nesměly na půdě OSN v devadesátých letech ani zveřejnit, byť se na studii podílely renomovaná pracoviště z celého světa, protože závěry a doporučení byly v hrubém rozporu s oficiální represivní prohibiční politikou naprosté většiny „západních demokracií“ (J.M. Nerad, L. Neradová: Drogy a mýty, Votobia, 1997). Výzva významných světových státníků a odborníků Globální komise OSN pro drogovou politiku k zastavení kriminalizace občanů měla v roce 2011 celosvětový ohlas a formálně se k ní přihlásila i vláda ČR, avšak připravovaná legislativa ČR je k tomuto apelu na nezneužívaní trestních zákonů a policie na občanech v naprostém rozporu http://www.vlada.cz/cz/ppov/protidrogova-politika/media/proti-drogam-prevenci-a-lecbou--ne-kriminalizaci-85079/
Skutečně a bez obalu zločinecký charakter nynějšího vládního projektu „Marihuana do lékáren“ je nejen odborný, kdy je marihuana propagandisticky zaměňována za léčivé konopí a léčba zakázána dětem a mladistvým, jako by snad děti a mladiství neměli onkologická, neurologická, imunitní a další onemocnění, má tragický dopad národohospodářský, ale i právní a především lidskoprávní, neboť činí z občanů nesvéprávné konzumenty obchodních společností a léčba je navíc řadě občanů zapovězena kvůli omezeným indikacím a zdravotním rozpočtům.
Analogickou situaci, nikoliv však v rovině dopadu trestního práva, zažil stěžovatel na počátku 90. let jako jeden za zakladatelů dnes plně respektovaného oboru adiktologie (prevence a léčba závislostních onemocnění), kdy se léčba osob závislých odehrávala do té doby pouze v nefunkčních nebo minimálně úspěšných programech psychiatrických léčeben. Dnes je adiktoktologie multisciplinární obor, ve kterém mají lékaři partnerské postavení s celou řadou dalších pomáhajících profesí. Stejně tak multidisciplinárním oborem je cannabisterapie, kterou stěžovatel založil jako součást celostní medicíny a fytoterapie, lidově bylinkářství.
Stávající právní úpravou a paušální kriminalizací občanů pěstujících konopí jsou rovněž porušeny mezinárodních úmluvy jako je Úmluva o lidských právech a biomedicíně publikovaná ve Sbírce mezinárodních smluv sdělením MZV č. 96/2001 Sb.m.s., zejména pak Kapitoly 1, články 1-3, Listina základních práv Evropské unie ze dne 14.12.2007 jako součásti Lisabonské smlouvy, zejména pak Kapitoly 1, článku 1-4 a dále například Doporučení Rady Evropy č. 1418/1999 „O ochraně lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících.“
Z výše uvedeného je patrné, že jak původní trestní zákon, tak trestní zákoník v § 283, § 284, § 285 a § 286 zák.č. 40/2009 Sb. odporuje čl. 4 odst. 4 LZPS obecně, nikoliv jen v případě jednání stěžovatele.
X.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento
nález:
1) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2011, č.j. 8 Tdo 1231/2011-55, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2011, č.j. 3 To 25/2011 a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 10. 2010, č.j. 2T 104/2010-352 se pro rozpor s ústavně zaručenými právy a svobodami zrušují.
2) Pro nepřípustné omezování základních práv a svobod zaručených Listinou práv a svobod, se zrušují § 283, § 284, § 285 a § 286 zák.č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a § 24 písm. a) zák.č. 167/1998 Sb., všechna ustanovení ve znění ke dni podání ústavní stížnosti.
V Olomouci dne 24. 2. 2012
Dušan Dvořák, v.r.